Gregoriánský chorál (dále jen chorál) je jednohlasý zpěv. Jeho prvotní forma byla součástí liturgických obřadů církve již od jejích počátků, prameny jsou zejména v Řecku a Římě. Vzniká zde jedinečné spojení hudby a slova - liturgických textů, které tvoří také jeden z charakteristických prvků západní křesťanské tradice, zejména evropské hudby a zpěvu. Repertoár zde není pouze libovolným výběrem chorálních melodií a textů. Každý zpěv má své vymezené místo v rámci liturgického roku, která každoročně znovu zpřítomňuje okamžiky Božího působení v dějinách lidstva. V posledních letech máme možnost slyšet v rozhlase, televizi nebo si zakoupit MC nebo CD s chorálními zpěvy, z českých schol je pak jistě nejznámější Schola Gregoriana Pragensis vedená Davidem Ebenem. Tyto scholy jsou vlastně nové, většinou vznikly až po roce 1990. Málokdo však ví, že v Brně se chorál v kostele svatého Tomáše zpívá již od roku 1954, tedy téměř 50 let. U jeho zrodu stáli dva muži, v té době mladíci, Ludvík Kolek a Česlav Novotný. Oba také pomáhali panu Milanu Bezděkovi, pozdějšímu generálnímu vikáři litoměřické diecéze, při práci s ministrantským sborem. Nebyla to práce jednoduchá, v této totalitní době však ministrovalo u sv. Tomáše až 100 chlapců. Někteří z nich se také stali knězi, z nich jmenujeme např. P. Koláčka, jezuitu a vedoucího českého vysílání vatikánského rozhlasu, patery Novotného, Fialu, Korbelu, Kalába, kněží z rodiny Provazníkovy, Váchovy a další. Z jáhnů zmíníme například Jaroslava Vašíčka, kterému totalitní režim znemožnil dokončení studií teologického semináře. Většina z jmenovaných byla po dlouhá léta zpěváky scholy chorálu u sv. Tomáše. Ze známých osobností pak můžeme zmínit například pozdějšího ministra vlády ČR a poslance Viléma Holáně, který v době svých studií v Brně byl také členem scholy nebo patera Josefa Koláčka, dlouholetého vedoucího českého vysílání rádia Vatikán, Bedřicha Provazníka, který později tajně přijal kněžské a biskupské svěcení.
V době předkoncilní byla mateřskou řečí církve latina a mateřským zpěvem, prakticky již od starověku, gregoriánský chorál. Zakladatelé scholy chorálu u sv. Tomáše chtěli, aby věřící měli možnost účastnit se liturgie "oduševnělé", rozuměli jí a aby věděli co se u oltáře děje. Chtěli do bohoslužebné praxe pro věřící zahrnout i všechny dostupné hudební prvky. Smysl založení chorálu byl výhradně liturgický. Zakladatelům šlo o to, dobrat se ducha chorálu jako modlitby - nešlo tedy o čistě hudební produkci ale spíše o aktualizaci staré hudby s cílem vložit do starých textů a melodií obsahy toho co žijeme v přítomnosti a tímto způsobem je předkládat Bohu s přesvědčením, že použití řeči a současně zpěvu církve bude Bohu milejší. Latinská liturgie s chorálním zpěvem vedla věřící k lepšímu a hlubšímu vnímání obsahů liturgických textů. Ještě před II. vatikánským koncilem tak byly obsahy textů skladeb překládány a před jejich zpěvem byly tyto obsahy sdělovány věřícím.
Protože Ludvík Kolek ani Česlav Novotný neměli žádné zkušenosti ani vhodné literární podklady, začali se s chorálem seznamovat při svých cestách do Prahy, kde v té době bylo možné zaslechnout chorál v kostele u sv. Vojtěcha a u sv. Víta. V Brně byl znalcem chorálu prof. Havlík, který učil na konzervatoři a jako varhaník se věnoval chorálnímu zpěvu v katedrále na Petrově. U něj také zakladatelé Svatotomské scholy Ludvík Kolek s Česlavem Novotným absolvovali své první hodiny teorie i praxe. Teprve později získali z ciziny gramofonové desky, na základě kterých bylo zřejmé, že ačkoliv je chorál zpěv jednohlasý, způsob interpretace tohoto zpěvu má v každém klášteře (v každé škole) své typické rysy, kterými se od sebe liší. Nejvíce je zaujalo pojetí francouzských mnichů klášterní chorální školy v Solesmes (vyslovováno Solem), později pak dostali i písemný materiál, který jim studium chorálu usnadnil. Počátkem roku 1954 pak zakladatelé zahájili zkoušky sboru nejen mužského (označovaného jako velký), tak i chlapeckého (zvaného malý). Posilou pro sbor byli 2 zpěváci z Venhodovy pražské školy církevního zpěvu, jedním z nich byl i benediktýn Radim Valík. Při premiéře v roce 1954 vypomohl i sólista státního divadla v Brně Richard Novák. V průběhu let se zkoušela (zejména s ohledem na akustiku) vhodná místa, odkud byl chorál v kostele zpíván. Byly také prováděny pokusy doprovázet chorální zpěv harmoniem.
Chorál se tedy u sv. Tomáše v Brně zpívá v podstatě nepřetržitě od roku 1954. Přetržka byla pouze jedna a to násilná, kdy všechny choralisty v úterý po velikonocích roku 1962 předvolala STB a následně byl z rozhodnutí prokuratury sbor rozpuštěn. Hlavním důvodem tohoto kroku bylo podezření, že choralisté jsou kandidáti kněžství, kteří se ve skupině a organizovaně připravují na kněžskou dráhu. Zejména se zde projevila obava režimu z kněží takzvané podzemní církve. Do konce školního roku se tedy chorál u sv. Tomáše nezpíval, po prázdninách se však členové sboru dohodli, že budou v chorálním zpěvu pokračovat. Pro větší bezpečnost a anonymitu však sbor zpíval z kůru. Po nějaké době se pak obnovilo opět zpívání sboru od oltáře. Od roku 1963 však zpíval chorál již jen velký (mužský) sbor.
V kostele u svatého Tomáše byly od roku 1953 při nedělní osmé mši svaté latinské texty nejprve věřícími recitovány. Výhodou toho bylo, že věřící si ordinárium (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Agnus) osvojili, uměli ho zpaměti, což byl i jistý didaktický prvek. Teprve od roku 1954, po založení Svatotomské gregoriánské scholy, se v tuto ranní nedělní hodinu praktikovalo střídání chorální a recitované mše. Zpočátku se chorál jako součást liturgie zpíval jedenkrát za měsíc, později každou druhou neděli a pak, je to již déle než 35 let, se chorál u sv. Tomáše zpívá každou neděli. Věřící spolu se sborem zpívají vždy jedno ze šesti ordinárií a mají k dispozici texty s notami.
Chorální mše zpívaná každou neděli klade na sbor vyšší nároky, protože si na každý týden musí připravit nový repertoár. Počátky chorálu však byly mnohem těžší. Zejména před II. vatikánským koncilem, kdy nebylo možné příslušné texty suplovat, nahrazovat obsahově podobnými ale sboru známějšími skladbami. Koncil pak přinesl závažné změny pro liturgii. Latina přestala být jediným liturgickým jazykem, do liturgie byla kooptována čeština včetně lidového zpěvu. Latinská mše svatá však u sv. Tomáše byla i nadále sloužena v neděli v 8 hodin s chorálním zpěvem. Pro sbor pak byly velkou zátěží kompletní velikonoční obřady (na Květnou neděli, Zelený čtvrtek a Velký pátek i se zpěvem pašijí), zejména pak triduum svatého týdne s následující nedělí, tedy Hodem Božím velikonočním a Velikonočním pondělím. Po několik prvních let existence scholy se také zpívaly hodinky (matutinum a laudy) - ranní modlitby církve a chvály - při těchto zpěvech v 6 hod. ráno zde pomáhal prof. Slimáček, který byl v té době varhaníkem u sv. Tomáše. Cílem zde byla snaha o to, aby se ty "poklady", které byly po staletí "v trezoru římské církve", zpřístupnily a staly pro věřící viditelné a slyšitelné. Náročný (také časově) byl i zpěv antifon, kdy po vložení verše žalmu se antifona opakovala. Další části chorálních zpěvů - graduále, jejichž texty jsou obvykle také delší, byly již od počátku choralisty u sv. Tomáše recitovány žalmovým tónem. Svatotomská schola v průběhu své existence zpívala i v jiných kostelích a farnostech. V Brně to bylo například v Zábrdovicích, na Starém Brně, v Bystrci, u Jezuitů a v Židenicích. Mimo Brno to bylo například v Loděnicích, v Drnholci, v Rouchovanech, v Tišnově, v Předklášteří u Tišnova (Porta Coeli), v Podolí a v gotickém kostelíku sv.Kateřiny v Šebrově. V současné době působí ve Svatotomské schole ze zakládajících členů ještě tři zpěváci, dva z nich jsou jejími kantory. Luvík Kolek, regenschori od založení sboru, je znám i jako sakrální malíř, sochař a architekt. Prvních dvacet let se chorální mše svatá zpívala v průběhu nedělní osmé mše svaté. Později pak byl začátek přesunut na 7.45 hod., což nepovažuje za šťastné řešení nejen většina choralistů. Gregoriánský chorál se u sv. Tomáše zpívá od založení scholy prakticky nepřetržitě každou neděli, mimo dobu letních prázdnin. Není známo, že by některá schola v našich zemích měla tak dlouhou novodobou tradici. Chorální mše sv. u příležitosti 50. let trvání scholy se 1.5. 2004 zúčastnili i její bývalí členové a kněží, kteří působili u sv. Tomáše (jako kaplani, ministranti nebo choralisté).
Závěrem ještě poznámka. Zpěv je dnes také využíván v praktikách tvořivé psychoterapie, zvláště pak v muzikoterapii a v pedagogice. Hudba s rytmicky přenášeným pulzem má mnohostranné účinky, neboť koriguje duševní i fyziologickou nerovnováhu. Aktivuje životní energii přes brzlík a tím zlepšuje obranyschopnost těla, synchronizuje činnost obou mozkových hemisfér, snižuje náklonnost ke stresu a pomáhá tišit bolest. Navíc vše co je činěno "posvátně", s koncentrací na jeden všezahrnující motiv, je zároveň uvolňující, harmonizující a má tak i léčebný účinek. S určitostí můžeme říci, že takto působí i chorální zpěv. Obsahuje všechny frekvence hlasového spektra a energeticky zpěváky i posluchače nabíjí. Není to tedy jen v této době moderní produkce pocházející z nám převážně cizích kultur, které mohou uvolňovat a pozitivně působit. Člověk je svým způsobem po celé generace formován kulturou své země, světadílu ve kterém žije. Proto třeba zdůraznit i toto prospěšné působení odkazu našich předků - gregoriánského chorálu - na nás Evropany.
Ze vzpomínek zakládajících členů Svatotomské scholy zapsal PhDr. Jan Weinberger