Gregoriánský chorál (dále jen chorál) je jednohlasý zpěv, který byl rozvíjen v katolické církvi zejména v letech 800-1000. Svůj název má podle papeže Řehoře Velikého, který se zasloužil o přenesení východního modelu chorálního zpěvu z Byzance do Západních zemí. Tento hudební projev byl používán jako součást církevních liturgických obřadů a rozšířen zejména v klášterech mužských řeholních řádů. Představuje jedinečné spojení hudby a slov liturgických textů. Tyto formy jsou charakteristickými součástmi západní křesťanské tradice, zvláště Evropské hudby a zpěvu. Je to hudba a zpěv Římského ritu nazývaného také Gregoriánský (používané při církevních obřadech, zejména při slavení mše svaté). Jiné rity, jako Asyrský nebo Koptský, používají odlišné melodie ale mají společný původ. Ten se projevuje jednohlasým zpěvem bez doprovodu hudebních nástrojů, což je i základní charakteristikou chorálu. Repertoárem chorálu nejsou náhodné výběry melodií a textů. V chorálu má každý zpěv své vymezené místo v rámci liturgického roku a každoročně znovu zpřítomňuje okamžiky Božího působení v dějinách lidstva.
U zrodu svatotomské scholy gregoriánského chorálu v 20. století (dále jen scholy) stáli Česlav Novotný (jeden ze zakladatelů ministrantského konventu kostela sv.Tomáše, později kněz) a Ludvík Kolek (jeden z zakladatelů ministrantského konventu, později významná osobnost sakrálního umění - malíř, sochař, architekt). Podnětem založení scholy bylo zejména přesvědčení zakladatelů, že chorál je integrální součástí latinské liturgie a pokud má být tato vykonávána v úplnosti, bez chorálu se nemůže obejít. První zkušenosti s chorálem získali zakladatelé v Praze, kde si v 50. letech ještě mohli chorál poslechnout v kostele sv. Vojtěcha a u sv. Víta. V Brně absolvovali hodiny teorie a praxe u prof. Havlíka, který učil na konzervatoři a jako dómský varhaník se chorálu věnoval. V září 1954 byly zahájeny zkoušky jak sboru mužského (zvaného velký), tak sboru malého, složeného z chlapců - ministrantů. Přihlásilo se asi 20 mužů, z nichž jen málo mělo hudební vzdělání. V kostele sv. Tomáše byla první chorální mše sv. zpívána 21.12. 1954. Mezi zpěváky byl i Richard Novák, pozdější sólista brněnské opery. Od roku 1953 byly při nedělní mši sv. se začátkem v 8 hod. latinské texty věřícími nejprve recitovány, tak si lid osvojil ordinárium. Od ledna 1955 pak byly "osmé" mše sv. střídavě s recitovanými latinskými texty a s texty zpívanými spolu se scholou. Později se chorál zpíval již pravidelně každou neděli při osmé mši sv. V současné době věřící spolu se sborem zpívají vždy jedno z 6 ordinárií a již léta mají k dispozici texty s notami. Schola navíc zpívá proprium příslušné neděle nebo svátku při ranní mši sv. v 7.45 hod.
Gregoriánský chorál se u sv. Tomáše zpívá od založení scholy prakticky nepřetržitě každou neděli, mimo dobu letních prázdnin. Není známo, že by některá schola v našich zemích měla tak dlouhou novodobou tradici. K jediné nucené přetržce došlo v roce 1962, kdy byli na jaře všichni dospělí choralisté vyslýchání STB. Ta pojala podezření, že se u sv. Tomáše tajně scházejí ti, co chtějí studovat teologii (když jim toto studium režim zakázal) a tak se zde, pod hlavičkou scholy, připravují na kněžské povolání. Na základě příkazu prokuratury byl sbor rozpuštěn, po velikonocích již nezpíval. O prázdninách však našli choralisté řešení nebudící takovou pozornost režimu, církevního tajemníka a STB. Ve velkém sboru od září zpívali pouze ministranti a ženatí muži a schola již nezpívala z místa před oltářem, ale z kůru. Ti svobodní, pod vedením Bedřicha Provazníka, založili novou scholu a zpívali chorál v kostele sv. Jakuba.
Schola zpívala i v jiných kostelech a obcích. V jejích řadách působilo několik budoucích kněží, jáhnů a významných osobností jako Josef Koláček, později jezuita a vedoucí české sekce radia Vatikán, Vilém Holáň, později poslanec parlamentu a člen vlády ČR, Bedřich Provazník později tajně přijal kněžské a biskupské svěcení, Pavel Vácha, později řeckokatolický kněz a další. Chorální mše sv. u příležitosti 50. let trvání scholy se 1.5. 2004 zúčastnili i její bývalí členové a kněží, kteří působili u sv. Tomáše (jako kaplani, ministranti nebo choralisté).
Ze vzpomínek pamětníků zapsal PhDr. Jan Weinberger